Obsazení členů operního sboru ND - Medea
Možnost rozezpívání a práce s korepetitorem již od 13:30
Obsazení sólových rolí členy sboru ND - 4. kvartál 2023.
Možnost rozezpívání a práce s korepetitorem již od 13:00
Obsazení sólových rolí členy sboru ND - 3. kvartál 2023.
Obsazení sólových rolí členy sboru ND - 2. kvartál 2023.
Možnost rozezpívání a práce s korepetitorem již od 9:00.
Obsazení členů operního sboru do opery W.A. Mozarta - Figarova svatba (nové nastudování)
Obsazení sólových rolí členy sboru ND - 1. kvartál 2023.
Přímým předchůdcem dnešního Národního divadla bylo tzv. Prozatímní divadlo, které zahájilo svojí činnost v roce 1862. Jeho prvním uměleckým šéfem byl Jan Nepomuk Maýr, bývalý operní pěvec a brzy pan kapelník, jak se tehdy říkalo operním dirigentům. Ten vlastně vybudoval první český operní sbor angažováním deseti dam a osmi pánů. Sbor byl však brzy doplněn na šestadvacet členů.
Dnes se nad tímto počtem jen pousmějeme, ale taková byla realita. Tehdy ještě neexistovala funkce operního sbormistra a nastudování sboru bylo povinností druhého kapelníka, čili v tomto případě později v dějinách české hudby slavného Adolfa Čecha.
Na podzim roku 1866 došlo vskutku k historické události, když J.N. Maýra vystřídal na místě prvního kapelníka Prozatímního divadla Bedřich Smetana. Smetana svoje dirigentské kvality prokázal už dříve nastudováním své prvotiny Braniboři v Čechách a své druhé opery, dnes světově proslulé Prodané nevěsty. Za Smetanova vedení opery se o sbor opět staral A. Čech, a to až do r. 1873, kdy ho vystřídal Karel Kučera. Smetana během svého působení v Prozatímním divadle sbor soustavně rozšiřoval, zejména o členy pražského amatérského, nicméně vynikajícího sborového tělesa, pražského "Hlaholu". V r. 1874 Smetana kvůli postupující hluchotě na svoji funkci rezignoval a jeho místo zaujal A. Čech. Vedením sboru byl pověřen Zdeněk Fibich, vedle Smetany a Dvořáka poslední z velké trojice zakladatelů české národní opery.
Funkce samostatného sbormistra byla ustanovena až v r. 1881 se vznikem Národního divadla. Toto datum je zároveň považováno za vznik operního sboru Národního divadla. Prvním českým sbormistrem se stal Augustin Vyskočil. V tomto smyslu se jako první sbormistr zapsal i do historie Národního divadla. Vyskočil svoje sbormistrovské zkušenosti získal v cizině, především v Nizze a Luganu. V ND působil až do r. 1900. Po znovuotevření ND (po požáru r. 1883) se sbor skládal z pětadvaceti ženských a čtyřiadvaceti mužských hlasů.
Po Vyskočilově odchodu do důchodu byla funkce sbormistra dva roky opět jen provizorně zastávána skladatelem a dirigentem Františkem Pickou. Jeho nástupce, od r. 1902 Rudolf Zamrzla, působil jako sbormistr v ND sice plných devatenáct let, ale jelikož byl pověřen i dirigováním a současně hojně komponoval, nebyl a ani nemohl být osobností, která by sboru ND vtiskla výraznou tvář.
Na vyšší uměleckou úroveň pozvedl sbor až Jaromír Herle (sbormistrem od r. 1921 do r. 1936), který patřil neodmyslitelně ke členům inscenačního týmu ze slavné éry Otakara Ostrčila. Do funkce sbormistra ND nastoupil ve svých devětačtyřiceti letech s bohatými sbormistrovskými zkušenostmi z různých divadel a pěveckých spolků (např. ve vídeňské Hofoper působil jako tenorista ve sboru i jako zástupce sbormistra).
Podobně jeho nástupce, Jan Mario Ouředník (syn baritonisty ND Jana Ouředníka), si na vlastní kůži ověřil náročnost práce sborového zpěváka. V ND byl angažován od r. 1934, nejprve jako první bas ve sboru, později jako korepetitor a sbormistr.
Po druhé světové válce působily ve funkci sbormistra ND osobnosti jako Miroslav Kampelsheimer, Jarmil Burghauser (který při studiu spolupracoval se znamenitým hudebníkem a sbormistrem Metodem Doležilem) a opět J.M. Ouředník.
Tím se dostáváme k datu 1.1. 1956. Také toto datum lze bez nadsázky označit za datum v dějinách českého sborového umění historické. Sbormistrem opery ND se tehdy stal mladý, ambiciózní umělec Milan Malý. Ten působil operním sboru ND až do své smrti v prosinci roku 2004. Po studiu na pedagogické fakultě absolvoval v roce 1956 obor dirigování pražské Akademie múzických umění, kde byl žákem Jana Kühna, Methoda Doležila, Václava Smetáčka a Aloise Klímy). Několik let působil jako korepetitor Českého pěveckého sboru, přes dvacet let jako umělecký šéf Pěveckého sboru Čs. rozhlasu, od roku 1956 jako sbormistr opery Národního divadla a od roku 1968 také jako zástupce hlavního sbormistra na Festivalu Richarda Wagnera v Bayreuthu. Působil také jako člen porot domácích i zahraničních sborových soutěží. S operou Národního divadla v Praze pravidelně spolupracoval i po svém odchodu do důchodu, za téměř padesát let činnosti v tomto souboru studoval sborové party téměř všech operních premiér, zvláště inscenací Smetanových, Dvořákových a Janáčkových oper, v nichž byl považován za zcela nezastupitelného. Kromě těchto autorů si velmi vážil i díla Foerstrova, Fibichova a Martinů, ale i kompozic soudobých skladatelů – Jana Hanuše, Otmara Máchy, Ilji Hurníka a dalších. Naposledy v roce 2003 připravil obnovenou premiéru opery Čert a Káča Antonína Dvořáka, započatou práci na uvedení Wagnerova Prstenu Nibelungů, plánovaného na květen 2005, již nemohl dokončit.
V současné době (od roku 2001) je šéfsbormistrem sboru Národního divadla sbormistr, hudební pedagog a klavírista Pavel Vaněk a operní sbor čítá 60 členů.