Projev na zahájení - 23.8.10

Vážený pane náměstku, Milé kolegyně, Milí kolegové,

chtěl bych Vám úvodem svého slova dodatečně poděkovat za  vaši skvělou práci v uplynulé sezoně. Byla to sezona bezesporu úspěšná, a to jak umělecky, tak divácky.

Takže ještě jednou: Díky!

Doufám, že se Vám podařilo si během divadelních prázdnin odpočinout a načerpat síly do nové, již 128. sezony Národního divadla. Je mezi námi ale dost těch, kteří přes léto odpočívali jen málo anebo vůbec ne a pečovali o naše dennodenním provozem unavené divadelní budovy, jejich jeviště i hlediště.

Chtěl bych jim za to moc poděkovat.

S oblibou říkáme, že divadlo, divadelní představení se odehrává a má odehrávat „teď a tady". Platí to ovšem nejen na jevišti. Národní divadlo žije v reálném čase - to, co doléhá na společnost, doléhá neméně i na nás. Je to v zásadě spravedlivé. A hlavně: prostě to tak je. V naší zemi proběhly volby, jejímž výsledkem je nová vláda, vláda s velmi silným mandátem, který ji dali voliči. Ta vláda začala důsledně realizovat to, co představitelé jejích stran před volbami slibovala. Začala reformovat státní finance a součástí tohoto procesu jsou i masivní úsporná opatření týkající se státních výdajů, a to ve všech resortech, tedy i v kultuře a v rámci ní ve všech příspěvkových organizacích, ministerstvem kultury zřizovaných. (Mimochodem: ubezpečuji vás, že MK postupovalo v této fázi návrhu rozpočtu na rok 2011 spravedlivě - procentuální dopady do rozpočtu jsou u všech organizací zřizovaných MK stejné.)

Národní divadlo se již v souvislosti s tvrdými rozpočtovými škrty v letošním roce dostalo do svízelné situace, která si vyžádala nejen komplex úsporných rozpočtových opatření, ale ovlivnila i naši uměleckou dramaturgii. Ten příští rok nás přivede k dalšímu omezování provozních nákladů (popř. zvyšování výnosů - k tomu se ještě dostanu), ale tentokrát dopadne především do platů, do platů nás všech. Věřte, že vedení ND bude hledat všechny možné způsoby (a to včetně dílčích reorganizačních opatření), aby ten dopad se alespoň trochu zmírnil, a to především u uměleckých pracovníků divadla. Naše možnosti jsou však značně omezené, a tak bude lépe, když se budete připravovat na to, že Váš plat reálně klesne skutečně o oněch 10%, které na nás chrlí již několik týdnů média. Taková je realita. Na druhé straně Vás mohu ujistit, že zmírnit tento dosti hrozivý pokles vašich reálných mezd bude jednou z mých hlavních priorit, ne-li ta nejhlavnější.

O všech aspektech mzdové politiky budu debatovat nejen s Vašimi šéfy, ale samozřejmě i s Vašimi odborovými zástupci, sdruženými v odborové radě. V této souvislosti musím konstatovat, že osud naší současné kolektivní smlouvy považuji za otevřený. Jistě si někteří z Vás vzpomenou, že již loni jsem z tohoto místa upozorňoval na to, že nelze vyloučit, že Národní divadlo coby zaměstnavatel bude nuceno současnou kolektivní smlouvu vypovědět. Dnes mohu tato slova - s důrazem ještě větším než loni - jen zopakovat.

Je mi jasné, že se více než dřív budete dostávat do situace, kdy si budete nuceni sami sobě klást otázku, zda toto nedostatečné finanční ohodnocení Vaší kvalitní práce dokáže kompenzovat ono pomyslné privilegium spočívající v možnosti pracovat pro Národní divadlo. Ano, je to privilegium, vy všichni, co tady sedíte, to setsakra dobře víte. Ale zároveň také moc dobře víte - a vím to i já - , že většina z Vás slouží Národnímu divadlu nad rámec - abych tak řekl - Zákoníku práce.

Je na každém z Vás, aby si na tuto otázku sám odpověděl. Já mohu jen doufat a věřit, že Vaše odpověď prohovoří ve prospěch Národního divadla.

I přes mzdové restrikce - a te´d hovořím k uměleckým složkám - budou Vaše platy patřit v kontextu České republiky a ve srovnání s jinými uměleckými institucemi k těm nejlepším. Ano, jenže pokud se podíváme přes hranice, a nemusí to být vůbec hranice západní, prostě podíváme-li do Polska, do Ma´darska, ale v lecčems i na Slovensko, tedy do zemí, se kterými sdílíme společný poválečný osud a jejichž průměrná životní úroveň není jistojistě vyšší než ta naše - ten pohled v naší branži vyznívá pro nás tristně. A´t už jde o sólisty - baletní, operní, či o herce, ale i pokud jde o kolektivní tělesa (sbory a orchestr) - s našimi platy jsme na tom ve srovnání s těmito zeměmi - a ve srovnání s jejich prvními scénami - nejhůř.

Neříkám to proto, abych prohluboval vaši frustraci, ale abych zmínil kontext, který je pro Národní divadlo kontextem bezpochyby směrodatným. Je přirozené, že právě k němu bychom se měli vztahovat. Víme to my a nepochybně je si toho vědom i náš zřizovatel.

Národní divadlo je - přes všechny negativní vlivy - ekonomicky stabilní institucí, velice výkonnou - co do počtu představení a počtu diváků zdaleka nejvýkonnější v této zemi. To je jedna z hlavních silokřivek naší existence. Těmi dalšími je naše jedinečná historie, ale i naše takříkajíc role jednoho z klíčových symbolů národní identity. A v neposlední řadě umělecká kvalita toho, co každý večer předvádíme na našich jevištích.

Máme se čím chlubit a máme být na co hrdi.

Jsem přesvědčen o tom, že v příštím roce se dostaneme na hranu toho, jak lze ve vlastním provozu - za stávajících daností - šetřit. Na druhou stranu této hrany se už hodí jen jeden výraz, který používají Němci, a to mnohdy i v kontextu divadelním - zum Tode sparen, přeložit bychom to mohli jako ušetřit se k smrti.

Naší jedinou šancí je měnit právě ty danosti a stále znovu a znovu hledat ty správné a zároveň nejekonomičtějčí cesty. A to při vědomí toho, že naším posláním, naším hlavním cílem, je to, co se odehrává na jevišti. Veškeré naše činnosti, ale i náš movitý i nemovitý majetek musí sloužit dominantně tomuto cíli. A to co nejefektivněji.

V závorce, ale s důrazem co nejsilnějším ovšem konstatuji, že bezpochyby nemůžeme opominout i sám fakt, že spravujeme dvě národní kulturní památky, dvě bezpochyby z nejvýznamnějších - kromě toho hraní divadla.

Ale vraťme se k oněm danostem. V jejich částečné změně je naše naděje lepší budoucnosti.


A tímto poněkud tajuplným závěrem končím. Zbývá už jen popřát úspěšnou sezonu. Zlomte vaz!

A díky za pozornost.

Ondřej Černý

ředitel Národního divadla



Naším úkolem je připomínat, že až se státní finance této země vyzdraví a tato země se vrátí k normálnímu vývoji (protože snížit meziročně plat státního zaměstnance o 10% vskutku normální není), bylo by zlé, abychom se v uvažování o kultuře vrátili do hloubi 90. let, kdy byla kultura politickou garniturou vnímána jako jakási libůstka, třešnička na dortu, bez níž se společnost obejde. Jsem přesvědčen, že zaseknuti již celým desetiletím do 21. století, současní politici si jsou ve valné míře vědomi toho, jak zásadní roli má kultura pro celkové zdraví společnosti a mají na paměti i významné ekonomické přínosy, kterou s sebou kulturní průmysl přináší. Oni to vědí, jen je třeba jim to připomínat...