Ve středu 2. února 2011 proběhla v hledišti Státní opery Praha schůzka zástupců Ministerstva kultury ČR - náměstka pro umění a knihovny MgA. Radka Zdráhala a Daniely Gadasové - se zaměstnanci Státní opery Praha. Schůzky se zúčastnili také zaměstnanci Opery Národního divadla a zástupci médií. Tématem byla připravovaná reforma Národního divadla a Státní opery Praha.
Dvě informace náměstka Zdráhala byly pro zaměstnance velmi pozitivní. Především jeho stručná a jednoznačná odpověď na otázku, zda mohou v klidu připravovat sezonu 2011/2012, která zněla doslova „Určitě ano". Podobně potěšitelné bylo vyvrácení dřívějších zpráv o nutné rekonstrukci údajně havarijní budovy SOP a uzavření divadla. Náměstek Zdráhal zaměstnance SOP uklidnil: „S největší pravděpodobností rekonstrukce budovy začne za provozu, aby se uzavření budovy eliminovalo na nejkratší možnou dobu. Bude to rozdělené na dvě etapy - na práce, které jsou možné dělat za provozu, a na práce, které s velkou pravděpodobností za provozu nejdou dělat; budou se dělat o prázdninách tak dlouho, jak bude potřeba. Pokud se zjistí, že o dalších divadelních prázdninách ten čas není možný, zatím to vypadá, že spíše ne, dojde ke zkrácení sezony."
Tím však skončily jasné a konkrétní informace.
Na otázku začlenění Pražské komorní filharmonie do souboru, který má nově vzniknout, náměstek Zdráhal odpověděl: „Nepočítám se začleněním PKF do nově vzniklého orchestru, ať už bude působit v Národním divadle, Státní opeře Praha nebo Stavovském divadle". Zdráhalova odpověď tak nevyvrátila informace, že PKF bude působit ve Stavovském divadle jako další samostatný orchestr, financovaný Ministerstvem kultury jako další příspěvková organizace.
Další otázka směřovala k paní Daniele Gadasové, člence dozorčí rady Pražské komorní filharmonie od roku 2006 do 21. 1. 2011, kdy podle vyjádření ředitele PKF Radima Otépky rezignovala. Na dotaz, jakou má vlastně funkci, když není ještě žádný oficiální projekt, a co tudíž paní Gadasová koordinuje, ji náměstek Zdráhal označil nikoliv za koordinátorku, ale za svou poradkyni. Přitom v MfDnes 17. 1. ji veřejnosti představil jako „manažerku v čele týmu, která bude koordinovat postupy související s navrženou reformou". Na dotaz, jaké má paní Gadasová zkušenosti s provozem divadla, nepochybně nezbytné pro realizaci plánované transformace, již neodpověděl.
Další odpovědi náměstka Zdráhala byly buď ryze rétorické, nebo se nezakládaly na pravdě. Jeden příklad z první skupiny. Poté, co náměstek Zdráhal zdůraznil, že Koncepční model operního divadla v Praze dr. Josefa Hermana je pouze studií, byl dotázán, proč se tedy Ministerstvo kultury pouští do realizačních kroků spojení divadel bez schválené koncepce. Jeho odpověď zněla: „Hlavní hybatel je zefektivnění hospodaření s veřejnými prostředky a možnost vytvoření lepších podmínek pro umělce, technicko-hospodářské zaměstnance, servis, bez kterého nelze hrát, a vytvoření možností pro zvyšování umělecké kvality." Na další přímý dotaz, že jsme té odpovědi nerozuměli a proč vlastně vznikne nový orchestr, odpověděl náměstek: „Protože si myslím, že bude kvalitnější." Na další dotazy, jak si takový kvalitní orchestr představuje, neodpověděl. Přitom je zřejmé, že jeho představy o novém - jediném - divadelním orchestru jsou velmi laické, pokud je vůbec má. Protože v případě kolektivních těles a divadelních zejména nejde jen o individuální hráčské či sólistické schopnosti, ale o dlouholeté zkušenosti v oblasti repertoáru, souhry, okamžité reakce a o schopnost přizpůsobit se jak z hlediska ansámblu, tak mezi orchestrem a jevištěm.
Příklad z druhé skupiny (nepravda). V souvislosti s informací, která se 26. 1. 2011 objevila na webu MK ČR, že „pod vedením náměstka pro umění a knihovny MgA. Radka Zdráhala vzniká odborná pracovní skupina, která bude mít v popisu práce jediný, ale o to důležitější úkol. Koncepční model dalšího fungování Státní opery Praha a Národního divadla", odpověděl náměstek Zdráhal na návrh z pléna, aby v komisi byl také JUDr. Jiří Srstka, že „Pan Srstka v tom týmu je, takže bingo!" Na telefonický dotaz SOP po této schůzce však dr. Srstka řekl, že o účast v této komisi požádán dosud nebyl.
Nezodpovězen zůstal konkrétní jednoduchý dotaz, jak vlastně nově vzniklý - jediný - soubor stihne hrát na třech scénách, ve Státní opeře Praha, v Národním divadle a ve Stavovském divadle. Náměstek Zdráhal pouze opakoval, že „toto právě bude předmětem - možná budete právě v tom odborném týmu - všech zúčastněných, o čem se bude diskutovat." Přitom je zcela evidentní, že s přihlédnutím ke skladbě repertoáru byla až doposud v obou souborech vytíženost prakticky stále na 100%. Pokud by byl snížen stav umělců, nemohl by být v žádném případě zajištěn současně provoz ve třech budovách.
Na schůzce se ale vynořily i nové skutečnosti. Pan náměstek řekl, že vedle zmíněné studie dr. Josefa Hermana existují další analýzy a studie, v nichž je obsaženo mnoho rozličných názorů, s nimiž bude Ministerstvo kultury pracovat. O jaké analýzy a studie se jedná a kdy budou zveřejněny? Ostatně na veřejnost se náměstek Zdráhal odvolával několikrát a na závěr schůzky řekl: „Není to o mém rozhodnutí. Určitě při tom budu, když jsem náměstek MK, nevezmu si dovolenou. Bude to na základě názoru široké odborné veřejnosti. Pokud široká odborná veřejnost dojde k jinému výsledku, ať je tomu jinak. Já se tomu absolutně nebráním." Vskutku demokratické prohlášení, jaká bude ale jeho konkrétní realizace?
Po zhruba hodinové schůzce zůstala řada otázek nezodpovězena, na řadu otázek nebyla možnost se z časových důvodů zeptat: například v jakém časovém horizontu by mělo spojení obou divadel proběhnout apod. A pak je tu zásadní dotaz: jsou pan náměstek Zdráhal a paní Daniela Gadasová skutečně natolik profesně fundovaní a mají vůbec nějaké zkušenosti s divadelním (operním) provozem, aby stáli v čele týmu připravujícího zásadní proměnu pražských operních scén?
Podle názoru zaměstnanců obou divadel, podporovaného konzultacemi s řadou odborníků, je operní reforma, prezentovaná náměstkem MgA. Radkem Zdráhalem, zcela nepřipravena a vychází z očividné neznalosti poměrů a situace v oboru. Není podložena ekonomickými, legislativními, právními a personálními analýzami ani uměleckými argumenty, přitom chce zcela zásadním způsobem změnit téměř dvousetletou tradici koexistence dvou pražských operních scén. Především je ale naprosto zbytečná a chybná a její uskutečnění by mělo pro operní život v Praze fatální a nevratné následky. Proto je třeba tomuto experimentu zcela rozhodně zabránit. Naším společným cílem je naopak úzká spolupráce Státní opery Praha a Národního divadla. Základním předpokladem dalšího rozvoje činnosti obou našich institucí je však zkvalitnění řízení a koordinace ze strany zřizovatele Ministerstva kultury.