Za svého téměř dvouletého působení na postu šéfdirigenta orchestru Národního divadla vím, jak problematické je udržet a pozvednout kvalitu orchestru, který svým způsobem práce vykonává jak přípravu nových produkcí tak zajišťuje téměř každodenní operní provoz.

Co se týká Mozartovských produkcí dochází k pečlivému výběru vždy menší skupiny hráčů, která se soustředí na určitý projekt nebo koncert. Tím můžeme zaručit konstantní tvar a z dlouhodobějšího pohledu i vývoj celého orchestru.

Z tohoto důvodu ve mě nevzbuzuje žádnou důvěru forma tzv. nadorchestru, který by se věnoval repertoáru Národního divadla i Státní opery. Pro zajištění kýžené kvality, po které se tolik volá, by se stejně tento orchestr musel dřív nebo později rozdělit.

Eventuální odchod orchestru Národního divadla ze scény Stavovského divadla a s tím související absence Mozartovského repertoáru, není v souladu s mojí ideou rozvoje orchestru. Koneckonců i diváci posledního Mozartovského koncertu se mohli přesvědčit, že jak orchestr, tak i sólisté (první hráči dechové harmonie) jsou na úrovni hodné Stavovského divadla.