Zdroj: http://www.opernisbornd.cz/sborove-akce/podekovani-a-dopis-k-predstaveni-opery-libuse • Vydáno: 24.9.2010 14:28 • Autor: Aleš Mihálik
Dopis pana Milana Pospíšila - známého muzikologa a odborníka na Bedřicha Smetanu k provedení opery Libuše v pražské Šárce.
Nazdárek všem,
s radostí přeposílám dopis pana M.Pospíšila z muzea B. Smetany, snad Vám to také udělá radost jako jste i Vy udělali radost tisícům divákům v Šárce.
Poděkování od takového odborníka na B. Smetanu si opravdu vážíme a snad to nebylo v Šárce naposled...
Jinak se budeme snažit Vás dát dohromady a něco „umíchat" a předat spousty foto a záznam Libuše na DVD.
Moc ď J. a R.
Vážená a milá paní Divišová,
už několik dní se chystám, že Vám pošlu aspoň pár poznámek o dojmech z Libuše, ale každodenní shon tomu nepřeje, ačkoli v duchu mám vše už sesumírované. Kromě všech známých předností, které mají operní představení v Šárce společné, bych chtěl zvlášť ocenit, že Vaše režie respektovala výslovné Smetanovo přání scénické realizace Libušina proroctví. Že jste to udělaly (Vy a paní Nachtigallová) jinými prostředky, to vůbec nevadí, protože byly zvolené adekvátně k možnostem provedení v přírodě. To, že režiséři živé obrazy neinscenují, je těžké provinění na autorech Libuše, a dávají si tím jen sami vysvědčení o vlastní neschopnosti. Smetana měl velký smysl pro divadlo, a proto si na závěr slavnostní zpěvohry nemohl přát větší optický efekt než živé obrazy, podle toho je napsáno libreto i hudba. Odstranění vizuálního vrcholu díla je neodpustitelné a nemůžu Vám ani dost poděkovat za to, že jste to vycítily a výjevy z českých dějin zrealizovaly. Moc se mi také líbilo, že jste tohle překvapení před diváky dokonale utajily, takže dojem byl o to silnější. Obecenstvo tleskalo, jako tomu jistě bylo i v dobách, kdy se živé obrazy inscenovaly, a jak je tomu i dnes třeba v MET, když se rozhrne opona a líbí se dekorace.- Původně jsem si taky myslel, že se Libuše do Šárky nehodí, ale výsledek mě přesvědčil o omylu, dokonce jsem v pokušení říci, že dojem z Libuše byl ze všech dosavadních představení nejsilnější. Ono se tam totiž uskutečnilo i jiné Smetanovo přání o sjednocení jeviště s hledištěm ve všeobecném povznesení. Libuši nemám (s výjimkou nádherných míst jako scény Krasavy, sextetu "Díky tobe, vyvolenče bohů" apod.) ze všech oper BS nejraději, ale přiznám se Vám (jako už starý kořen!), že jsem dokonce několikrát natahoval, už při prvních tónech předehry! Tohle představení mě také myslím jako diváka opět spřátelilo s Evou Urbanovou, jejíž začátky v plzeňském divadle dobře pamatuji, i to, jak jsem z ní byl tenkrát nadšený (Amélie, Milada, Kněžna v Čertu a Káče), ale v Národním divadle jsem už nepatřil k jejím obdivovatelům. V poslední době se mi líbila jako Salome a Kabanicha a teď i jako Libuše ukázala, že zpívá ve vynikající formě, že srostla s tou postavou a zpívá a hraje ji s citem a láskou - z mnoha dojemných momentů: když poklekne "velebný Kroku" a zvedne oči, nedívá se do rampy reflektorů, ale k nebíčku... Moc se mi také líbila suverénnost projevu, jak byla pořád nad věcí, a klidně si dovolila opakovat závěr proroctví s takovým gustem, jakoby za sebou neměla provedení celé opery! A což ostatní zpěváci, paní Kaupová nejenže krásně vypadá, ale zpívá ve vynikající formě. Na takovouu zpěvačku by mělo Národní divadlo stavět svůj operní repertoár a zatím? O panu Bártovi jsem byl přesvědčen, že bude ideální Přemysl, a také byl - na zemi i na koni opravdový vladař. Všichni zpívali s obvyklým nasazením a ukázali, co si často myslím, že nejlepší režie může být ta, která jim zafixuje základní aranžmá, a oni - jako inteligentní a citliví interpreti - ho sami dokážou naplnit patřičnou akcí, mimikou a gestem. Zvlášť se mi líbila velká gesta všech pánů, např. v soudní scéně. Líbilo se mi, že jste se dobře postaraly o oživení statických partií, které v divadle bývají k nepřečkání, např. ženci ve Stadicích. Průvody patří přímo zásadně k povaze díla, takže sbory měly prostor, aby zaplnily rozlehlé hudební plochy patřičnou akcí. Ke chvále režie přičítám i kostýmování a maskování, např. prošedivělý Chrudoš a k němu přizpůsobená i maska Šťáhlava, jestli to má "na svědomí" Josef Jelínek, tak uznání za vkus a dobrý nápad patří jemu. Na konec vší chvály si dovolím i jednu kritickou poznámku: představte si diváka, který nikdy Libuši neviděl (takového jsem třeba přivedl s sebou), a ačkoli seděl v "2. řadě", a nevadily mu ve výhledu ani stromy nebo cokoli jiného, koukal se v soudní scéně a v posledním obraze jen na záda sboristů. Myslím, že mělo být postavení sboru do půlkruhu vzhledem k umístění Vyšehradu třeba asymetrické, zato v zájmu viditelnosti v celé šíři amfiteátru.
Zásluhy Vaše a paní Nachtigallové o zpřístupnění opery v takové kvalitě a takovému množství diváků ani nejde dost dobře ocenit. Díky Vám si k ní najdou cestu i takoví, které už jen představa ceremoniální návštěvy operního divadla může odrazovat. Tady si z díla každý vezme to, co je mu dostupné, ale mocný zážitek si určitě odnesou všichni. Třeba i ten šedivý knírač, který seděl kousek od nás jako pěna, ale při aplausech po konci jednání se mohutně přidával zuřivým štěkotem.
Moc bych si přál, abychom se v Šárce příštího roku na začátku září zase setkali při další opeře.
Srdečný pozdrav Vám i paní Nachtigallové a zprostředkovaně všem, kdož se na Libuši podíleli,
posílá Váš
Milan Pospíšil
