Zdroj: http://www.opernisbornd.cz/ruzne-informace/zahajovaci-projev-reditele-nd • Vydáno: 23.8.2010 9:13 • Autor: Aleš Mihálik
Projev ředitele ND PhDr. Ondřeje Černého k zaměstnancům dne 23.8. 2010 při příležitosti zahájení nové sezóny 2010-2011.
Projev na
zahájení - 23.8.10
Vážený pane náměstku, Milé kolegyně, Milí kolegové,
chtěl bych
Vám úvodem svého slova dodatečně poděkovat za vaši skvělou práci v uplynulé sezoně. Byla to sezona bezesporu
úspěšná, a to jak umělecky, tak divácky.
Takže ještě
jednou: Díky!
Doufám, že
se Vám podařilo si během divadelních prázdnin odpočinout a načerpat síly do
nové, již 128. sezony Národního divadla. Je mezi námi ale dost těch, kteří přes
léto odpočívali jen málo anebo vůbec ne a pečovali o naše dennodenním provozem
unavené divadelní budovy, jejich jeviště
i hlediště.
Chtěl bych
jim za to moc poděkovat.
S oblibou
říkáme, že divadlo, divadelní představení se odehrává a má odehrávat „teď a
tady". Platí to ovšem nejen na jevišti. Národní divadlo žije v reálném
čase - to, co doléhá na společnost, doléhá neméně i na nás. Je to v zásadě
spravedlivé. A hlavně: prostě to tak je. V naší zemi proběhly volby,
jejímž výsledkem je nová vláda, vláda s velmi silným mandátem, který ji
dali voliči. Ta vláda začala důsledně realizovat to, co představitelé jejích
stran před volbami slibovala. Začala reformovat státní finance a součástí
tohoto procesu jsou i masivní úsporná opatření týkající se státních výdajů, a
to ve všech resortech, tedy i v kultuře a v rámci ní ve všech
příspěvkových organizacích, ministerstvem kultury zřizovaných. (Mimochodem:
ubezpečuji vás, že MK postupovalo v této fázi návrhu rozpočtu na rok 2011
spravedlivě - procentuální dopady do rozpočtu jsou u všech organizací zřizovaných
MK stejné.)
Národní
divadlo se již v souvislosti s tvrdými rozpočtovými škrty
v letošním roce dostalo do svízelné situace, která si vyžádala nejen
komplex úsporných rozpočtových opatření, ale ovlivnila i naši uměleckou
dramaturgii. Ten příští rok nás přivede k dalšímu omezování provozních
nákladů (popř. zvyšování výnosů - k tomu se ještě dostanu), ale tentokrát
dopadne především do platů, do platů nás všech. Věřte, že vedení ND bude hledat
všechny možné způsoby (a to včetně dílčích reorganizačních opatření), aby ten
dopad se alespoň trochu zmírnil, a to především u uměleckých pracovníků
divadla. Naše možnosti jsou však značně omezené, a tak bude lépe, když se
budete připravovat na to, že Váš plat reálně klesne skutečně o oněch 10%, které
na nás chrlí již několik týdnů média. Taková je realita. Na druhé straně Vás
mohu ujistit, že zmírnit tento dosti hrozivý pokles vašich reálných mezd bude
jednou z mých hlavních priorit, ne-li ta nejhlavnější.
O všech
aspektech mzdové politiky budu debatovat nejen s Vašimi šéfy, ale samozřejmě i
s Vašimi odborovými zástupci, sdruženými v odborové radě. V této
souvislosti musím konstatovat, že osud naší současné kolektivní smlouvy
považuji za otevřený. Jistě si někteří z Vás vzpomenou, že již loni jsem
z tohoto místa upozorňoval na to, že nelze vyloučit, že Národní divadlo
coby zaměstnavatel bude nuceno současnou kolektivní smlouvu vypovědět. Dnes
mohu tato slova - s důrazem ještě větším než loni - jen zopakovat.
Je mi jasné,
že se více než dřív budete dostávat do situace, kdy si budete nuceni sami sobě
klást otázku, zda toto nedostatečné finanční ohodnocení Vaší kvalitní práce
dokáže kompenzovat ono pomyslné privilegium spočívající v možnosti
pracovat pro Národní divadlo. Ano, je to privilegium, vy všichni, co tady
sedíte, to setsakra dobře víte. Ale zároveň také moc dobře víte - a vím to i já - , že většina z Vás
slouží Národnímu divadlu nad rámec - abych tak řekl - Zákoníku práce.
Je na každém
z Vás, aby si na tuto otázku sám odpověděl. Já mohu jen doufat a věřit, že
Vaše odpověď prohovoří ve prospěch Národního divadla.
I přes
mzdové restrikce - a te´d hovořím k uměleckým složkám - budou Vaše
platy patřit v kontextu České
republiky a ve srovnání s jinými uměleckými institucemi k těm nejlepším. Ano, jenže pokud se
podíváme přes hranice, a nemusí to být vůbec hranice západní, prostě
podíváme-li do Polska, do Ma´darska, ale v lecčems i na Slovensko, tedy do
zemí, se kterými sdílíme společný poválečný osud a jejichž průměrná životní
úroveň není jistojistě vyšší než ta naše - ten pohled v naší branži vyznívá pro
nás tristně. A´t už jde o sólisty - baletní, operní, či o herce, ale i pokud
jde o kolektivní tělesa (sbory a orchestr) - s našimi platy jsme na tom ve
srovnání s těmito zeměmi - a ve srovnání s jejich prvními scénami -
nejhůř.
Neříkám to
proto, abych prohluboval vaši frustraci, ale abych zmínil kontext, který je pro
Národní divadlo kontextem bezpochyby směrodatným. Je přirozené, že právě
k němu bychom se měli vztahovat. Víme to my a nepochybně je si toho vědom
i náš zřizovatel.
Národní
divadlo je - přes všechny negativní vlivy - ekonomicky stabilní institucí, velice výkonnou - co do počtu představení a
počtu diváků zdaleka nejvýkonnější v této zemi. To je jedna
z hlavních silokřivek naší existence. Těmi dalšími je naše jedinečná
historie, ale i naše takříkajíc role
jednoho z klíčových symbolů národní identity. A v neposlední řadě
umělecká kvalita toho, co každý večer předvádíme na našich jevištích.
Máme se čím
chlubit a máme být na co hrdi.
Jsem
přesvědčen o tom, že v příštím roce se dostaneme na hranu toho, jak lze ve
vlastním provozu - za stávajících daností - šetřit. Na druhou stranu této hrany
se už hodí jen jeden výraz, který používají Němci, a to mnohdy i
v kontextu divadelním - zum Tode sparen, přeložit bychom to mohli jako
ušetřit se k smrti.
Naší jedinou šancí je měnit právě ty danosti a
stále znovu a znovu hledat ty správné a zároveň nejekonomičtějčí cesty. A to
při vědomí toho, že naším posláním,
naším hlavním cílem, je to, co se odehrává na jevišti. Veškeré naše činnosti,
ale i náš movitý i nemovitý majetek musí sloužit dominantně tomuto cíli. A to
co nejefektivněji.
V závorce,
ale s důrazem co nejsilnějším ovšem konstatuji, že bezpochyby nemůžeme opominout i sám fakt, že spravujeme
dvě národní kulturní památky, dvě bezpochyby z nejvýznamnějších - kromě
toho hraní divadla.
Ale vraťme
se k oněm danostem. V jejich částečné změně je naše naděje lepší
budoucnosti.
A tímto
poněkud tajuplným závěrem končím. Zbývá už jen popřát úspěšnou sezonu. Zlomte
vaz!
A díky za
pozornost.
Ondřej Černý
ředitel
Národního divadla
Naším úkolem
je připomínat, že až se státní finance této země vyzdraví a tato země se vrátí k normálnímu vývoji (protože
snížit meziročně plat státního zaměstnance o 10% vskutku normální není), bylo
by zlé, abychom se v uvažování o kultuře vrátili do hloubi 90. let, kdy
byla kultura politickou garniturou vnímána jako jakási libůstka, třešnička na
dortu, bez níž se společnost obejde. Jsem přesvědčen, že zaseknuti již celým
desetiletím do 21. století, současní politici si jsou ve valné míře vědomi
toho, jak zásadní roli má kultura pro celkové zdraví společnosti a mají na
paměti i významné ekonomické přínosy, kterou s sebou kulturní průmysl
přináší. Oni to vědí, jen je třeba jim to připomínat...