• Právo občanů na stávku je garantováno Listinou práv a svobod člověka (čl. 27), která je nedílnou součástí Ústavy České republiky. Právo občanů na stávku garantují i mezinárodní smlouvy, které se ČR zavázala dodržovat. Konkrétně jde o Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní organizace práce sv.87 a 98.
• Stávkovat nesmějí soudci, státní zástupci, příslušníci ozbrojených sil (armáda, Vojenská kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž) a příslušníci bezpečnostních sborů (Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, BIS a Úřad pro zahraniční styky a informace). Tento zákaz se netýká civilních zaměstnanců těchto složek.
• Nejde-li o případy, kdy by přerušení práce narušilo ochranu životů, osobní bezpečnost nebo zdraví obyvatelstva, nesmí zaměstnavatel účast na stávce zakázat. I v takovém případě nesmí zaměstnavatel zakázat vyjádření podpory stávce jiným způsobem.
• Stávka je přerušení práce. Během stávky se pozastavují vzájemná práva a povinnosti vyplývající z pracovního poměru, nebo. jiného pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Jde o překážku v práci na straně zaměstnance, kterou je zaměstnavatel povinen omluvit. Z pracovně-právního pohledu je tedy stávka omluvenou absencí.
• Zaměstnanec je povinen včas účast na stávce ohlásit svému zaměstnavateli. Tak, jako by šlo o den volna, tj. alespoň 3 pracovní dny předem, raději však dříve.
• Po dobu stávky nepřísluší zaměstnanci, který se účastní stávky, mzda ani její náhrada, neboť zaměstnanec nevykonává pro zaměstnavatele práci.
• Nekonání práce v důsledku účasti zaměstnance na řádně a včas ohlášené stávce nemůže být posuzováno jako porušení pracovních povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.
• Vůči stávkujícímu zaměstnanci není zaměstnavatel oprávněn použít žádný pracovněprávní postih (finanční postih, upozornění na porušení pracovních povinností, výpověď z pracovního poměru nebo okamžité zrušení pracovního poměru). Jednalo by se o neplatný právní úkon.
• Zaměstnavatel nemůže po zaměstnanci požadovat náhradu škody, která mu byla způsobena tím, že zaměstnanec po dobu stávky nepracoval. Případná odpovědnost za škodu se týká pouze chování, které se neslučuje s výkonem práva na stávku - pokud by stávkující zaměstnanec ničil majetek zaměstnavatele nebo bránil ve výkonu práce zaměstnancům, kteří nechtějí stávkovat.
• Zaměstnanci, který se stávky neúčastní a pracuje, náleží za práci mzda. V případě, že v důsledku stávky ostatních zaměstnanců nemůže nestávkující zaměstnanec pracovat, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, kdy mu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
• Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci na dobu stávky nařídit dovolenou.
• Finanční zvýhodňování zaměstnanců ze strany zaměstnavatele, s úmyslem, aby se stávky nezúčastnili je protiprávním zásahem a omezením práva na stávku. Finanční plnění nemůže zaměstnavatel uplatnit jako daňově uznatelný výdaj, neboť nejde o plnění v souvislosti s plněním pracovních povinností.
• Stávka je přerušením práce a během účasti na ní se pozastavují vzájemná práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, zejména plnit pracovní pokyny a povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci. V důsledku toho nelze posuzovat poškození zdraví zaměstnance za pracovní úraz.
• Stávkující je povinen stávkovat tak, aby  tím nedošlo k ohrožení zdraví, života nebo bezpečnosti obyvatel. Stávkující řidiči tedy musí umožnit průjezd vozidel s modrým majáčkem, stávkující řidiči vezoucí cestující  musí nejdříve dojet do nejbližší stanice kde je možné odbavit cestující a pak teprve začít stávkovat. 

 

Sečteno a podtrženo:

Pokud účast na stávce včas nahlásíte, neničíte majetek, nikoho neohrožujete a nebráníte tomu, kdo stávkovat nechce, je účast na stávce nepostižitelná.

Pokud by vás za to chtěl někdo nějak omezit, pak jde jednoznačně o zločin proti lidským právům a proti právu mezinárodnímu. Takový případ určitě patří před mezinárodní tribunál pro lidská práva v Haagu.